Kontaminace znečišťujícími látkami

Seznam nápadných chemických látek je dlouhý a rozmanitý a každým dnem se prodlužuje.
Mluvíme o fungicidech, baktericidech a antioxidantech v dálněvýchodní produkci, které zde již nejsou povoleny ani žádoucí.
Kromě toho je častou příčinou nežádoucí kontaminace také používání zakázaných barviv, povrchových úprav a změkčovadel z důvodu neznalosti faktů.

Naše znalosti v této oblasti se mění téměř denně.
Testy s kontaminovanými vzorky jsou proto v každém případě metodou volby.
Níže uvádíme několik poznámek k nejdůležitějším skupinám látek, se kterými se při své každodenní práci opakovaně setkáváme:

• Formaldehyd: je často způsoben používáním nesprávných katalyzátorů v dokončovacích procesech pro vysokou povrchovou úpravu (aby se zabránilo smršťování).
  – Vyvinuli jsme spolehlivé „recepty“, které tento problém zpravidla jednoduše a spolehlivě odstraňují.
• Disperzní barviva (-oranžová/žlutá): Často se vyskytují v černých barvách polyesteru.
  Ve starších vzorcích se nám spolehlivě podařilo nahradit bromované funkční skupiny neškodnými jodovanými.
  Mezitím se však objevují i novější receptury, které nelze sanitovat ani pomocí našich receptur.
• Chrom VI: Sloučeniny chromu jsou stále nepostradatelnou složkou při činění a barvení kůží a někdy se používají také jako povrchová úprava při běžném barvení vlny.
  Za určitých atmosférických podmínek (nízká vlhkost chomáče) vznikají toxické sloučeniny chromu VI.
  Jelikož se sloučeniny chromu VI v přítomnosti vody přeměňují na sloučeniny chromu III, zdá se sanace na první pohled velmi jednoduchá: – postřik vodou.
  Měření v minulosti však ukázala, že tato reakce je vratná, tj. pro udržitelnou sanaci je třeba zajistit, aby byl sanační proces nevratný, a to dodatečnou fixací hydrofilizujících povrchových úprav nebo neškodných redukčních činidel.
  To znamená, že lze splnit i nové zkušební předpisy (snížení mezní hodnoty na 2 ppm, dodatečná zkouška stárnutí).
• PAHś = polycyklické aromatické uhlovodíkové sloučeniny, jako je naftalen (mothproofing) a DMFu, mají obecně pro renovátora nepříjemnou vlastnost, že je nelze odstranit ani mytím (vodou), ani běžnými chemickými metodami čištění.
  (a proto je výrobci často používají pro trvalé povrchové úpravy).
  Vyvinuli jsme speciální adiční reakce, kterými můžeme mnohé PAHś převést na látky rozpustné ve vodě a opláchnout je.
  Zejména při problémech s touto skupinou látek je vždy vhodné provést zkoušku odběru vzorků.
• Heterocyklické sloučeniny, jako je chinolin (chinolin) a jeho deriváty, se také příležitostně používají jako fungicidní nebo insekticidní přísady v textilní výrobě na Dálném východě.
  Zde je nutné určit vhodnou chemickou (praním nebo postřikem) nebo fyzikální metodu sanace (v průmyslové peci, tlakem par, postřikovým bubnem) na základě specifických vlastností identifikovaného polutantu.
• jiná rozpouštědla, jako je DMFa, esterové sloučeniny atd. se používají stále častěji, zejména kvůli nižšímu pachovému znečištění při zpracování, protože se tím snižuje zatížení zaměstnanců při zpracování škodlivinami (koncentrace rozpouštědel na pracovišti).
  Tento ušlechtilý cíl má však často nepříjemný vedlejší účinek: po zabalení do polyethylenových sáčků se z výrobku nadále uvolňuje rozpouštědlo, které ještě neuniklo.
  V důsledku zpětné absorpce rozpouštědla nebo přeměny chemických látek bez zápachu na pachově aktivní se kupující po otevření sáčku setká s nepříjemnou vlnou zápachu.
  Tento zápach se sice po rozbalení rozptýlí, ale po opětovném zabalení se znovu objeví.
  Existují různé možnosti odplynění.
  Žíhání v peci je pouze jednou z možností; někdy jsou zapotřebí i další chemická opatření.
• Ftaláty: většinou se používají jako změkčovadla a elastikanty v tiskovinách.
  Lze je případně vypláchnout a nahradit jejich funkci neškodnými parafíny.
• Azobarviva: Přímá remediace konverzí je zde výjimkou.
  (V případě azobarviv se nám to podařilo pouze jednou u 5 z 36 skupin.
  ) Častěji je však možné barvivo vybělit oxidací nebo redukcí a místo toho jej přebarvit barvivy necitlivými na nařízení REACH.
  Zapouzdření je vzhledem k použitým zkušebním metodám obecně zakázáno.
• APEO: Existují ekologické obavy z používání alkylfenol ethoxylátů, protože samotný APEO a jeho metabolity v odpadních vodách jsou škodlivé pro ryby.
  Studie navíc ukázaly, že APEO a jeho metabolity mohou mít estrogenní účinek a mohou ovlivňovat hormonální rovnováhu živých organismů i v malých množstvích v odpadních vodách.
• Totéž platí pro NPEO, protože nonylfenol ethoxyláty se v čistírnách odpadních vod rozkládají na 4 – n -nonylfenoly, které mají toxický účinek na mnoho rostlinných látek.
  Značné množství těchto látek se uvolňuje do vodního prostředí při průmyslových procesech.
  >Problémem je zde také hormonálně aktivní (estrogenní) účinek na vodní organismy spolu s vysokou bioakumulací ( 1000).
  Pro spotřebitele však analyzované předměty ve skutečnosti nemají žádné přímé škodlivé účinky na zdraví.
• Navzdory tomuto seznamu existuje ještě mnoho dalších nežádoucích látek.
  Patří mezi ně organocínové sloučeniny a neutrální povrchově aktivní látky, které mají nežádoucí vliv na lidské hormonální cykly, a také bakteriální látky. Zeptejte se nás případ od případu!